Pomník T.G. Masaryka a další díla na náměstí v Jiříkově

Tisk

Psal se rok 1945 a už nebylo pochyb o tom, že hitlerovské Německo se svými spojenci válku prohrají. Osvobozovacích bojů ve Šluknovském výběžku se v květnu 1945 zúčastnila 2. polská armáda pod velením generála Karla Swierczewského. Její 7. pěší divize definitivně vyčistila výběžek od zbytků německé armády a esesáků. Kolaborantům, zrádcům, nepřátelům se dostalo spravedlivé odměny. V roce 1945 – 46 bylo odsunuto mnoho německých obyvatel. Tehdy v roce 1945 – 47 se do vylidněného pohraničí (za Německa Sudetenland) a tedy i do Jiříkova (dříve Georgswalde) začali stěhovat nové obyvatelé. To jak z nitra Čech, tak z Moravy, Slovenska i Podkarpatské Rusi. Hledali práci, zakládali národní správy podniků, hledali bydlení i jeden druhého. A také hledali nové, nebo osvědčené ideály pro svoji novou etapu života.
Historie Československa byla zatím krátká. Od října 1918 do března 1939. Ale mezi všemi tehdy vynikal jeden člověk, spoluzakladatel a první president československého státu, T. G. Masaryk (7.3.1850 – 14.9.1937). Přesvědčený demokrat, humanista a zastánce prvního fungujícího státu. Proč nepřevzít jeho ideály?

socha tgm namestiTehdy především příslušníci 1. a 2. odboje, bývalí legionáři, vojáci 1. čs. Armádního sboru v SSSR, kteří se do Jiříkova přistěhovali, zde založili odbočku čsl. obce legionářské. Jedněmi ze zakladatelů byli vojáci Svobodovi armády Jan Baňacký ( z Novosadu u Trebišova) a Alexandr Novák, volyňský Čech ( z Rovna na Ukrajině). Ale také třeba Oskar Horák, pozdější pracovník na národním výboru v Jiříkově.
Bývalí vojáci i občané Jiříkova se rozhodli, že památku vzniku a osvobození své vlasti oslaví trvale. Shodli se, že postaví pomník našemu prvnímu presidentovi T. G. Masarykovi. Od slov k činům neměli daleko. Už na začátku roku 1946 požádali akad. sochaře Břetislava Bendu, aby sochu presidenta Osvoboditele navrhl. Vybrali dobře, protože ten začal, aniž by se především ptal na honorář. Navrhl umístění, model byl brzy hotov, zbývala ta další důležitá věc – peníze na realizaci. Bývalí vojáci uspořádali sbírku mezi sebou, občany i podniky v Jiříkově. Přispěli i lidé z rodných obcí, odkud se sem organizátoři akce přistěhovali. Brzo se tak podařilo shromáždit na kontě asi 100 000 korun.
Nestálo už nic v cestě, aby se dílo zdárně dokončilo. Socha T. G. Masaryka byla provedena v mírně nadživotní velikosti ( asi 2,1 m), odlita z bronzu a vážila asi 1500 kg. K tomu byl zhotoven základ (sokl) z kamene asi 2x2 metry a na kvádru ze žuly 70x70 cm výšky 1,6 metru socha stála. Byla umístěna v úrovni náměstí (tehdy se jmenovalo Náměstí Dr. Beneše), nedaleko terasovitého stupně, po němž vede cesta kolem radnice, přímo proti vchodu. Dobová pohlednice z léta 1949 nebo 1950 sochu na podstavci i umístění zřetelně ukazuje (viz. foto).
Odhalení sochy T. G. Masaryka na náměstí v Jiříkově bylo slavnostně uskutečněno v den 30. Výročí vzniku Československé republiky, 28. října 1948. Byla tak jednou z prvních v pohraničí. Byl také proveden návrh odznaku k této příležitosti, s portrétem T. G. Masaryka a nápisem „Naše pohraničí je a vždy zůstane české“.
Z dnešního pohledu by se dalo říci, že vše proběhlo „za pět minut dvanáct“. Únorové události a zejména vítězství Komunistické strany ve volbách v květnu 1948 znamenalo postupně zásadní obrat v politice. K tomu navíc tak zvané akční výbory, které vyhledávali ideologické odpůrce, způsobily v dalších letech atmosféru nejistoty a strachu. Na čem spočinul jejich prst bylo ztraceno. Knihy, obrazy, pamětní desky a žel, také i sochy. I ta v Jiříkově.
Postála na náměstí necelé 3 roky a nikomu se do její likvidace moc nechtělo. Vždyť T. G. Masaryk byl přeci jenom autorita. Ale asi tlačili i „zezhora“ a tak se nakonec našli dost otrlí, zřejmě kovaní soudruzi z kovárny Jawa, kteří se „vyakčnění“ sochy ujali. Začátkem roku 1951 najeli jedné noci k soše s traktorem a řetězy. Uvázali řetězy kolem krku, ramen, povolili připevňovací matice. Pak už jen traktor trhnul, socha se svalila na zem a bylo. Poté ji odtáhli smykem po zemi do kůlny u Ostrovního rybníka, kde spočívala pohozená v koutě na škváře.
Laskavý čtenář se snadno domyslí, kdo následoval ve „výběžku“ v blízké budoucnosti. Ostatně, úsměvným způsobem o vážné věci z těch dob vypráví film Černí baroni.
I když si předseda organizace odborářů Jan Baňacký stěžoval na postup vandalů z Jawy, sklidil pouze posměch. Co by si soudruzi dělali z nějakého člena národně socialistické strany. A to při odhalení sochy převzal národní výbor v Jiříkově od obce legionářské sochu i prostranství u ní do své péče. Jak se ukázalo, sliby zcela platné.
Socha nakonec byla rozbita a skončila ve šrotu. A tak se nadlouho zavřela voda za těmito událostmi. Až přišel rok 1968. Ale to už jindy v pokračování „další díla na náměstí“.
Až půjdete po náměstí v Jiříkov, vzpomeňte někdy na snahu našich předků zanechat budoucím něco trvalého a důstojného. Socha T. G. Masaryka zmizela, ale jeho odkaz nám zůstal. Ostatně, zdobí i presidentský praporec : PRAVDA VÍTĚZÍ !

Josef Nedomlel, člen let. komise