Další historická díla na náměstí v Jiříkově

Tisk

Normalizační proces se dostal do finále, když se v roce 1975 stal prezidentem Gustav Husák. Zdravé jádro strany upozornilo pozice, sovětská vojska se „dočasně usalašila“ na našem území. Představitelé obcí, měst i fabrik se začali překonávat, kdo podá kladnější poměr k vedoucí úloze strany a vstupu vojsk v roce 1968. Jiříkov nebyl výjimkou. Jednoho dne začátkem léta 1975 podstavec po T.G. Masarykovi znovu ožil. Pod patronací závodu ELITEX byl nad kvádr připevněn znak SSSR - žlutý srp a kladivo, nahoře rudá hvězda. Celkově o průměru 1,3 m. Tak se pozůstatek po soše T.G. Masaryka znovu ocitl spolu s novým osazením v zorném poli obyvatel města. Tato tragikomická kombinace nemohla ujít poznámkám občanů a posléze představitelům MNV. A to se muselo napravit.

60 vrsrNa jaře roku 1976 začala vyrůstat na náměstí poblíž pěšiny u fary zeď či stěna. Byla asi 3 m široká a rovněž tak vysoká. Směrem nahoru se mírně zužovala, dole zesílena širší podstávkou. Na výstavbě tohoto díla se angažovaly Opravny zemědělských strojů. Před touto stěnou byl vybudován ještě asi 10 m dlouhý a 1 m široký chodníček. Když vše bylo hotovo a řádně zaschlo, objevila se na bílé stěně šedá, plasticky vystouplá kresba hlavy V.I. Lenina (viz obrázek, dle fota). Jeho tvář byla obrácena vlevo směrem k faře a kostelu. Celkově to působilo dojmem, jakoby dílo očekávalo Boží požehnání. Podstavec po T. G. Masarykovi byl poté definitivně odstraněn.
U „Leninovy stěny“ se posléze odbývaly oslavy Dne osvobození Rudou armádou 9. května s kyticemi, pionýry i projevy. Také se tu kladly věnce k VŘSR u příležitosti Měsíce přátelství se sovětským lidem v polovině listopadu.
To vše vydržela stěna s V.I. Leninem jen během let 1976-1978, než vše působením vlhkosti, mrazu a větru odfouklo a opadalo. V roce 1979 se oslavy osvobození i Měsíce přátelství konaly už v kině a restauraci Beseda. Stěna i chodník byly pak zrušeny.
Kromě uvedených poválečných děl jsou na jiříkovském náměstí ještě tři nádherná sochařská díla, i když zub času je nemilosrdně poznamenal. Pojednání o jejich historii, účelu a autorech by zasluhovalo samostatný článek.
Jednak je to socha Jana Křtitele, který po válce přišel o hůl, lucernu i čepec (mitan) a je v současné době v restaurátorské dílně. Socha stávala u mostu. Pak je tu socha světice na sloupu, jež stojí mezi domy čp. 195 a čp. 198 na západní straně náměstí. Nejcennější je sousoší mezi Městským úřadem a kostelem, je památkově chráněno.
Nelitujte proto někdy okamžiku zastavení a prohlédněte si je. Dokonalé zpracování tváří, proporcí těla a pohyb,  jako by se zastavil v kameni. A tak z toho určitě mnohým z nás vyplyne, že každá práce se musí dělat s rozmyslem, fortelem a láskou.

Josef Nedomlel, člen letopisecké komise