Exkurze po hostincích v Georgswalde v době mezi světovými válkami

Tisk

Než budete číst tyto řádky, uvařte si svoji oblíbenou kávu či zapalte cigárko, nebo obojí. Hlavně popusťte uzdu fantazii. Píše se rok 1926, je krásná podzimní neděle sedmého listopadu a doba, kdy se mluví česky i německy. Je sice chladno, ale sníh nikde.

Se svým přítelem Karlem (Karl) se vydáme na malý okruh po hostincích v části Georgswalde. On je Němec a mluví dost česky, já Čech a vládnu trochu němčinou.

Je deset hodin a všude už bude určitě otevřeno. Ale pozor! Dát si „jedno“ máme povoleno jen v prvním a posledním hostinci. Vyrážíme z náměstí kolem Rathausu po ulici Rathausstrasse (nyní Čapkova) a naším prvním cílem je hotel CENTRAL Raimunda a Ignace Kadeho. Míjíme chorobinec a sirotčinec Marien Asyl (zvl. škola) a po pár krocích vlevo Johann Hofmann Restaurant (p. Honzátko). A jsme tu, jak hlásá nápis „Hotel Caffé Central“. Krásný jednopatrový hotýlek, zděný, jsme nevybrali náhodou. Na čepu totiž mají Grosspriesen Bier (Velké Březno), o čemž informuje reklamní cedule vedle vchodu. Usedáme do lokálu, čisté ubrusy, vzadu se blýská výčepní pult s pípami. Přichází číšník a klade obvyklou otázku: „Was möchten Sie zum trinken?“ (Co si dáte k pití?). Za chvilku máme dvě orosené na stole a labužnicky upíjíme „povolené první“. Hostů zatím není moc, pán vedle pokuřuje voňavý doutník a čte noviny v rákosovém rámu. Samozřejmě, Rumburger Zeitung. My jsme za chvilku zdolali Březňák a kavalírsky platím.

Hned naproti hotelu Central (zelenina p. Vaněk) je Gasthaus zum Stern (hostinec „U hvězdy“). Právě vykládají  klece s lahvovým pivem z malého valníčku se zapřaženými poníky. Na bočnici cedule s firmou plnírny Johanna Hentschela. Takže tento hostinec vynecháme a vzhůru dále. dalším cílem je Gasthaus „zur Sonne“ (hostinec „U slunce“). Míjíme po pravé straně na křižovatce u škol Gasthaus „zum Ritterhorf“ (hostinec „ V rytířském dvoře“) č. 505 a jsme na Neugersdorferstrasse (Filipovská ul.) směr Filippsdorf. Hned za školou druhý dům s přístavkem č. 502 je plnírna piva do lahví, jak hlásá firma: Johann Hentschel, Flaschenbierabfüllerei, Georgswalde Nr 502. Na ceduli jsou druhy piv, jež je možno objednat. Zaujala nás dvě poslední - Edelmalz 16o a Porter 22o, obě tmavá. Pěkné „trháky“, řekl by zkušený štamgast.

Po chvíli jsme už u městského špitálu (dnes ÚSP). Pro zajímavost mi přítel sděluje, že zde zemřela roku 1867 ve věku 84 let milenka lupiče Karáska. Ten se svoji bandou loupil v okolí po obou stranách hranice na přelomu 18. a 19. století. Hostinec „U slunce“ je před mostem vpravo.

Jsme téměř u cíle, když nás předjíždí autobus. Jezdilo se po levé straně a zastavuje u hostince „U Slunce“ . Tam vystupují tři cestující se kterými společně vcházíme do lokálu. Tentokrát si dáváme jen sodovku a přitom se dozvídáme, že autobus mezi školou v Georgswalde a kostelem ve Filippsdorfu staví u hostinců na znamení nebo požádání. Sodovka nás moc nezaujala a tak si pro zpestření dáváme partičku kuželek. Kuželník je v přístavbě tohoto hostince a tak hrajeme o to poslední pivo. Mám štěstí, po čtvrthodině vítězím a přítel platí za sodovku a 2 koruny za hru.

Opouštíme útulnou hospodu a po pár krocích jsme u mostu přes železniční trať Jiříkov, Ebersbach – Rumburg. Zahýbáme uličkou vlevo Niederwiesenthalerstrasse (nyní Tyršova) do části Wiesenthal (Loučné). Po pravé straně hluboký úvoz trati a hezký výhled na kopec Schlechterberg. Od Saska slyšíme supění vláčku a vidíme už i kouř. Za chviličku mašina s šesti vagony přijíždí, vzteká se a funí do stoupání k zastávce Filippsdorf. Jako pozdrav nás ovane směs kouře a páry. Míjíme po levé straně hasičskou zbrojnici s věžičkou a po pár desítkách metrů se ukazuje napravo menší cihlová provozovna. Je to výrobna sodovek a limonád Ervin Richter č. 22, jež měla i své láhve s označením firmy na porcelánovém uzávěru (na obrázku). A přicházíme do lipové aleje za odbočkou ulice Schlosserweg (Dvořákova). Tady je vpravo malá hospůdka Heinricha Rudolfa č. 16. (obrázek). Nemá název, ale je známa jako hostinec „ Becken Jakobs“. Vstupujeme dovnitř a paní v čisťounké zástěře nás provází a uzasuje ke stolu. Při představě sodovky pití nechceme a tak si kupujeme alespoň cigarety zn. Overstolz, „zaručeně z dovozu“, hranice je odtud přes koleje ke Sprévě 100 metrů, jsou ve stříbrné krabičce, balené po tuctu a dost drahé. Při placení dostáváme ještě prémii – dvakrát malý Kümmel (kmínku). Na chodbě dává paní Karlovi plný ruksak a vyrážíme. Další zastávkou bude hostinec „U severní dráhy“. Cestou mi přítel vysvětlil, že paní v hostinci mu předala oblíbený chleba od pekaře Adolfa Krebse (p. Tobolka), který si objednal.

Po pár minutách cesty podle kolejí do Ebersbachu jsme u hostince. Majitelem je pan Karl Albert, který provozuje i malou plničku piva do lahví. Vstupujeme do hostince kde je před polednem už pěkně husto. Domácí i Sasíci vybrušují chuť k oběhu šluknovskou desítkou nebo tmavou dvanáctkou, cítit jsou i syrečky. Obsluha se má co otáčet a skoro nás mrzí naše předsevzetí. Kupujeme si tedy každý alespoň dvě lahvové. Platíme, lahve mizí v ruksaku a jdeme na další štaci. Po Mittelstrasse (Březinova) kolem kovárny přicházíme na hlavní silnici do Ebersbachu a stáčíme se doprava. Za fabrikou na tkalcovské stavy se slévárnou C.A. Roscher je hostinec Německý dům. Je tu i řeznictví, prodej uhlí a garáže.

Vstupujeme do hostince, je tu pěkně rušno, a usedáme ke stolu. Důvod „ruchu“ je za chvíli znám. Čerstvé uzené párky s křenem jako nedělní „předkrm“ mizí z talířů jedlíkům jako pára nad hrncem spolu se šluknovským nebo plzeňským pivem, které nezačne ani srážet pěnu. Než se nadějeme, obsluhující, kyprá číšnice, klade předkrm i před nás. Co bychom tu asi jinak chtěli? S chutí si dáváme párky. Vybíráme si proto v této hospodě to poslední pivo. Obojí jsme si vychutnali a při placení je mi líto přítele, který musí zaplatit i prohraná piva.

Venku si ještě labužnicky zapálíme cigárko a jsem k poslednímu hostinci na této trase hostinci „zum Keller“. Zpět k, náměstí a podle potoka uličkou Tylova, vedoucí ke kostelu, je vlevo ve svahu hostinec „U sklepa“. č. 13. Marie Holfeldové (obrázek). Pár schodů nahoru a vstupujeme do lokálu. Pár hostů už popíjí, všude je plno obrázků a deček a my usedáme. Přichází číšnice a my si dáváme na závěr „ Wiener café“ a k němu ještě cigárko.

Končíme, kde jsme začali a těšíme se zase na další okruh příště.

Josef Nedomlel, člen letopisecké komise