Pražský Honza a Pokratický Venca

Tisk

Jak se z nadpisu zdá, mohlo by se jednat o bodré venkovské chasníky, co rádi žertují a pomohou starším. Jenže právě tito dva tak někomu nejvýš pomohli od peněz a majetku. Žádné žerty s nimi rozhodně nebyly. Oba žili na přelomu 18. a 19. století.

První z nich, Pražský Honza, nebyl nikdo jiný, než obávaný vůdce lupičské bandy Jan Karásek, zvaný též Pražák. Narodil se 10. září 1764 na Smíchově v rodině truhláře. Vyučil se také truhlářině a kromě toho i řeznickému řemeslu. Když dospěl, byl zařazen do armády, ale z ní utekl. Aby nebyl lapen, usadil se v Sasku poblíž hranic. Zde truhlařil, s ženou Magdalenou měl dcerku Veroniku. Uměl tedy jak česky, tak německy. Práce moc nevynášela, v Greibichově hospodě v Leutersdorfu se však seznámil s podivnými kumpány, co peněz měli dost. Záhy zjistil, že mít dost peněz není zase tak složité. Stačí si je vzít tam, kde jsou. Tak se asi roku 1795 zapojil do loupežnické bandy, co měla základnu právě v uvedené hospodě (dnes Karáskova krčma).

Karásek se ukázal jako obratný a tvrdý chlapík a tak se brzo stal vůdcem asi desetičlené bandy. Sám prováděl průzkum a ohledání vytipované usedlosti. Potíž se psy „svěřoval“ specialistovi. Před akcí se sešli v hospodě a „Pražák“ rozdělil úkoly. Dostat se do domu nebyl problém, dveře většinou jistila jen závora. Přepadené vytahali z postelí, postavili ke zdi a před očima jim hrozili šavlemi a bambitkami. Když z truhel a skříní vytahali vše cenné, ztratili se jako pára. Dělení kořisti se dělo opět v Greibichově hospodě. Karásek jako vůdce si ponechával největší podíl. Při dělení se obyčejně zpili a občas i porvali. I když někteří z lupičů byli postižení (kulhavost, jedno oko, ochrnutá ruka, polohluchý, půl nosu),byli velice agilní a pochod i 20 km v noci nebyl žádný problém. A tak loupili nejen v Sasku, ale i na české straně hranic ve Šluknově, Chřibské, Varnsdorfu, Dolním Podluží, Jiříkově nebo Rožanech. Ale jak se říká, jednou spadla klec, když loupili doma v Leutersdorfu.

V noci na 1. srpna 1800 přepadli a oloupili rodinu statkáře Glateho a obrali je o všechno. Ale tentokrát bylo všechno jinak, najednou se jejich hlasy a „odlišnosti“ ukázaly jako nepříjemné identifikační znaky a nepomohlo, že si vždy před loupeží brali falešné vousy, vlasy, mazali se sazemi. Oni to totiž byli jinak obyčejní obyvatelé vesnic a loupeže se staly jejich jakýmsi „vedlejšákem“. Hned po loupeži vyrazil jezdec na koni k vojenské posádce v Heinewalde. Odtud přicválala četa dragounů a lupiče postupně pochytala. Kdo nechtěl mluvit, obušek a poněkud přitlačená špička šavle ke krku mu rozvázala jazyk. Skončili zavřeni v místní rychtě a hned vyslýcháni. Část uloupených peněz byla zajištěna hned, další peníze a věci byly schovány ve skrýši v městském lese v Rumburku (za Podhájím), kam vojáky musel Karásek dovést.

Když vešlo ve známost, že banda byla pochytána, kdekdo chtěl vidět vůdce. Tu dragouni rychle pochopili situaci a zájemcům vůdce ukázali. Ovšem za vstupné 1 groš na osobu. A tak od 2. do 7. srpna si vylepšili žold o plných 100 tolarů.

8. srpna 1800 byli lapkové odvedeni, uvázáni ke koním, za velkého zájmu obyvatel do Budyšína k soudu. Karáskova žena Magdalena pak později, po zaopatření dcery Veroniky. Už tehy bylo mučení zakázáno a tak usvědčování se poněkud protáhlo. 14. září 1801 byl vyhlášen první rozsudek. Deset

členů bandy dostalo trest smrti – včetně Karáska. Trest měl být vykonán lámáním kolem, jen nejmladší, 18. letý Hegenbarth, měl být sťat. Magdalena dostala 5 let. Než se potvrdil rozsudek v Lipsku, dokázali utéct dva lapkové, Keller a Wessel. Stačili vykopat svůj poklad v Leutersdorfu a pak natrvalo zmizeli.

Rozsudek se ještě několikrát změnil , díky milosti saského kurfiřta Bedřicha Augusta. 24. února 1803 byl vyhlášen konečný rozsudek. Všichni doživotí, jen nejmladší 4 roky, Magdalena 2 roky. 26. února byli lapkové vystaveni na pranýři v Budyšíně po dobu osmi hodin. Na prsou měli tabulky, kde byly uvedeny jejich zločiny. Karásek se sice odvolal, ale 3. září 1803 se ocitl na pranýři i on, když mu byl rozsudek potvrzen. Všichni lupiči skončili ve vězení v Drážďanech, jen nejmladší a Magdalena v Žitavě. Karásek v těžkých okovech nakonec vysilujícímu uvěznění podlehl 14. září 1809 ve věku 45 let.

Kdo má zájem dozvědět se o Karáskovi a jeho době něco více, může navštívit „Karasek – Museum“ v blízkém Seifhennersdorfu. Obrázek lupiče Karáska v typickém třírohém klobouku je z propagačního materiálu musea, v Sasku Karáskovi říkali „Prager Hansel“

O dalším výtečníkovi lupičského cechu, který působil na severu Čech, Pokratickém Vencovi, si budeme vyprávět příště.

 Josef Nedomlel, člen letopisecké komise